Úkolem člověka není jen existovat. Člověk musí žít a užívat si. Takový je názor dvacetileté Moniky, tajemné dívky se svůdným úsměvem a s krásným, jakoby z bronzu ulitým tělem. V jejím pohlavním životě neexistují jednorázové smlouvy. Nikdy se nemiluje s mužem hned napoprvé doopravdy a nikdy se nenechá nikým využívat.

"Dávej na sebe pozor, někdo by ti mohl ublížit," říkali mi vždycky. "Jsi ještě dítě a nevíš, co muži dokážou…“ Všechna tahle napomenutí však ve mně spíš než strach a opatrnost vyvolávala sžíravou zvědavost, podivné vzrušení a sladké trnutí, které se rozlévalo pomalu celým tělem a nejsilněji působilo v klíně - tam, kde mi nesměle razily nazlátlé chloupky. Tolik jsem si přála vědět, co muži dokážou!

„Asi už spolu nikdy nic neuděláme," pravila melancholicky Valérie, odložila stranou své papíry a podívala se z okna. Nebylo tam co vidět, nevkusný obelisk v parčíku před redakcí literárního měsíčníku se tyčil stejně v dešti jako na slunci a snad ani neměnil barvu. Ale měla na sobě přiléhavé tričko a jak se otočila k oknu, Martin se znovu soustředil na chladem zpevněný profil.

Filip se seznámil se Žanetou v jedné vinárně, kde pracuje jako číšník. Zamiloval se do ní bláznivě, ale pouhé chození za ručičku mu brzy přestalo stačil. Toužil po milování a celé dny přemýšlel kde by mohl své touhy uskutečnit. Doma u jeho rodičů to nepřicházelo v úvahu, a tak mu přišla vhod nabídka kolegy, který byl ochoten půjčit kamarádovi svůj mládenecký byt.

Podzim člověku neposkytuje mnoho radostí. Ony se krátí a zatažená obloha nepřispívá k dobré pohodě. Ale i v tomto melancholickém čase se najde občas příležitost, aby člověk mohl ještě vyrazit do přírody a naposledy v roce si užít milování pod modrou oblohou, které skýtá tolik překvapeni a rozkoše.

Jednoho dne jsem objevil a rybníka travnatý plácek skrytý v hustém rákosí. Slunce příjemně hřálo, nikde oni človíčka, a tak jsem rozložil deku a svlékl se do naha. Byl jsem právě začtený do nějakého románu, už si ani nepamatuji, jak se jmenoval, když vtom neočekávaně přišla ona. Patrně toto místo znala, protože se objevila znenadání a suverénně, až jsem se polekal.